29.04.19 15 let vážně i nevážně - Kostel sv. Petra a Pavla Mimoň

První „narozeninový“ koncert v mimoňském kostele Petra a Pavla zahájil naši velkolepou oslavu patnáctiletého výročí existence Zpěvandulí. V kostele, ve kterém zpíváme tak rádi, kde se cítíme nejlépe, doma…. Tentokrát jsme si pozvali milé hosty, pěvecký sbor Canzonetta z Osečné. Proč právě je? Protože před 15 lety stáli u zrodu našeho sboru, Radek Starý (jejich sbormistr) byl Regině prvním rádcem, dodával jí sílu, nápady, předával zkušenosti, noty,….  A proto nemohli na naší oslavě chybět!

Koncert jsme zahájili společným zpěvem obou sborů - Laudate omnes gentes.  První  polovina koncertu patřila nám a druhou polovinu měla slovo Canzonetta. Co jsme si připravili my? Latinskou  Ecce quam sit, zpěvy z Taize, Mikuleckou dědinu,  nádhernou Aká si mi krásná, potom dvě Africké (úplně jsem cítila, jak obecenstvo pookřálo, však jsme se s Kamilem vyřádili!) jednu hebrejskou - Ose šalom a zakončili jsme naším nejhezčím Alleluja. Pestrá ukázka všeho, co máme v repertoáru. Canzonetta zařadila do programu hlavně kostelní skladby, ale zapěli i na i lidovou notu (jednu píseň nám slíbili!). Krásný procítěný projev nás okouzlil. Kamil se nám po koncertě přiznal (tedy nahlas řekl to, co jsme si ostatní mysleli), že obdivoval sbormistra, hlavně  jeho ruce. Radek Starý řídil sbor, přitom zpíval basový part (!) a dirigoval i doprovodné nástroje. Vyvrcholením koncertu bylo spojení obou sborů - na závěr jsme zpívali dvě skladby: Chodila Maryška a An Irish blessing a právě tu poslední skladbu nám připravili jako překvapení s doprovodem harmoniky a trumpety. Znělo to nádherně, velebně, majestátně….  

Nakonec jsme si předali dárky - my dostali k patnácti letům vtipně „Občanský průkaz“ a oni od nás věčnou kytici (papírových) květin a hůl půvabně ozdobenou květinami a houslovým klíčem (vše vyrobila naše báječná Gabča) s nápisem „Naší starší tetě Canzonettě“. Gabča je opravdu neskutečně šikovná, její kytice jsou nádherné a každý jen žasne nad jejími nápady a umem.

Po koncertě jsme ještě všichni poseděli v salonku restaurace Beseda, popovídali si a zavzpomínali na staré časy, na naše začátky. A naplánovali jsme nějaký společný koncert – už teď se těšíme!

Mám ještě jeden nádherný zážitek z tohoto koncertu. Každý z nás vždy na náš koncert zveme své známé a kamarády. Já jsem o našem výročním koncertu pověděla asi před třemi týdny svým spolužákům na našem srazu studentů  gymnázia (maturitní ročník 1977) a zvala jsem všechny zúčastněné, zvala jsem i kolegy v práci. Po koncertu ke mně přistoupil z hlediště starý pán, můj pan profesor z gymnázia, V. Švorc, který přišel jako jediný (!) z mnou osobně zvaných lidí…. Úplně mě to dojalo….    A když mi uznale řekl: „Zpívali jste nádherně, jemně, čistě a vtipně“, bylo mi radostí do breku….