20.12.09 Zpěvandulí vánočnění v kostele sv. Petra a Pavla v Mimoni

Vyvrcholením adventu bývá pro nás koncert v Mimoni, v kostele Petra a Pavla. Všechny koncerty mají své kouzlo a neopakovatelnou atmosféru, ale přece jen předvánoční zpívání na domácí půdě pro domácí publikum je v čemsi jiné. Většinou se sejdeme všichni a občas dorazí i „přespolní“ – letos přijela Miládka, byl tu Ondra a dokonce i Ondra „velký“ se na nás přijel podívat až z Hradce a Markéta Jansa z Kladna.  A to je na tom tak milé, že těm, které „povolal“ svět, to stojí za to, vrátit se, přijet se na nás podívat a poslechnout si nás.

Kdo nám letos citelně chyběl, to byla Blanička, která v rámci předvánočního úklidu spadla ze schodů a byla celá polámaná. Tak jsme jí na dálku do pelíšku aspoň poslali písničku, aby se brzy uzdravila.

Úvodní příchozí „Laudate omnes gentes“ se úžasně neslo, mělo hloubku a všechny – nás i posluchače – krásně   naladilo a napojilo. A pak už to byla zimní kytička koled a písní, které voněly Vánocemi. Tentokrát jsme měli i hosty – malé Zpěvandulky, s nimiž jsme si zazpívali dvě koledy.

Kostel byl naplněn do posledního místečka, lidé i vzadu stáli a tak se nám zpívalo opravdu báječně. A i letos jsme viděli spoustu očí zalitých slzami. Nejvíc nás překvapila p. Jakešová, která slzela při předávání květiny a po koncertě brečela naplno – nemohla ani mluvit a omlouvala se, že to nejde zastavit…. Tak to jsou takové okamžiky, které nečekáme a dojmou i nás… Asi je to tím časem adventu, že lidé poodhalí pod svou tvrdou skořápkou i jinou tvář, citlivou duši a otevřou své srdíčko pro jiné vjemy a možná se i oni sami diví, co v sobě najdou…

A tak si jen přejeme, abychom my, Zpěvandule, dále dokázaly rozbíjet takové skořápky, pomáhaly odkrývat nepoznané a probouzely v lidech cit, lásku a empatii… a to nejen o adventu!                                          MF