19.01.09 Společný koncert s pěveckým sborem Pokustón (Gmynázium Mimoň)

První koncert v novém roce byl ve znamení virózy a horečky Reginy - když jde totiž do tuhého, Zpěvandule se semknou, pozornost soustředí na 100%, dýchají jeden za druhého tak, aby se nic nepokazilo – a ono to zase vyšlo! I premiérová „White rainbow“ dopadla dobře - a to chtěla Regina Františkovi splnit přání a aspoň něco pokazit! Nepovedlo se …

Společné písničky (jednu jazzovou, Adiemus a Ó, lásko) tentokrát řídil František a Regina si je vychutnala v publiku. A když na úplný konec zpívání zaznělo Markétino výrazné „M“ – nikdo kromě Zpěvandulí netušil, co to znamená. To jen my věděli, že jde o malý vzdor vůči Františkovi, který za námi přišel na jednu zkoušku před tímto koncertem (abychom si osahali repertoár a sjednotili riziková místa) a on se k nám choval slušně řečeno „lehce z patra“, což se nám ale vůbec nelíbilo. Když tenkrát odešel, naše Jana poklekla před Reginou a děkovala jí, že ji máme…Pod takovým vedením bychom asi dlouho zpívat nedokázali!!! Vůbec nám nebylo jasné, co to do Františka vjelo a co nám chtěl dokázat… Asi neměl dobrý den.

Pokustón zpíval krásné písničky, ale nedotažené, intonačně nepřesné a evidentně nad jejich síly. Je to škoda. Někdy je méně více. Čistě zazpívaný dvojhlas by byl uším posluchačů příjemnější, než tápání v tónech.

MF