11.12.18 Betlémské hvězdičky - Muzeum Mimoň

První letošní sníh se snášel na cestičku do mimoňského muzea, kudy přicházeli naši věrní posluchači tradičních „Betlémských hvězdiček“. Každoročně – i letos měly svou neopakovatelnou náladu a atmosféru. Jakou? Domácí, pohodovou, hřejivou, vlídnou, shovívavou, přátelskou, úsměvnou, radostnou, veselou, …… prostě báječnou!

Samotná zkouška před koncertem nebyla nejlepší –  nesoustředěnost, chyby, nepřesné nástupy i konce, Regina s bolestí  paže na práškách, já nastydlá s rýmou,….  opět se potvrdilo, špatná zkouška – dobrý koncert. Co nedáme na jistotu, to doženeme chutí zazpívat si a předat radost!

Posluchači se posadili v přízemí, kde je nejvíc místa a nejlepší akustika. V horních patrech byla nainstalovaná nádherná veliká výstava betlémů (tam jsme se taky pokochali!). Přestože bylo v přízemí poměrně chladno, brzy se všichni zahřáli plamínkem radosti ukrytým v tónech koled a písní, ze kterých Regina sestavila program koncertu. Devět nových koled v úpravě Z. Vlčínské (které jsme začali studovat již v září) posluchače nadchlo, rozesmálo, rozzářilo a přimělo ke spolutvorbě (zpívali s námi, hráli na nástroje). Nejtěžší z nových písní pro nás byla vícehlasá úprava chronicky známé „Půjdem spolu do Betléma“. Neumíte si představit, jak je těžké vyjet ze zajetých kolejí a místo …dujdaj, dujdaj… zpívat něco jiného…. Samozřejmě jsme měli v programu i starší skladby (koncert trval hodinu), které posluchači již znali a připomněli si je. Závěrečné „ Ding dong bell“ a přídavek -  Kamilovo „Halelluja“ bylo třešničkou na pomyslném dortu. Radostné úsměvy lidiček v sále nám byly odměnou a zadostiučiněním, že jsme i tentokrát předali pohodu a dobrou náladu – jak to v době adventu má být.