29.11.2022 - Adventní dvojkoncert - Pertoltice a Velký Grunov
Dva koncerty v jeden den – i to my Zpěvandule zvládáme běžně. Pertoltice v 17 h a Grunov v 18 h – dvě vesnice u Mimoně kousek od sebe, na přemístění nám vždy stačí 10 minut, takže to stihneme!
Otázka na pana starostu v Pertolticích – „Po kolikáté vlastně u vás zpíváme?“ „Nevím, bylo to již mnohokrát – snad patnáctkrát? Opravdu nevím…“ Ani my to nevíme, do Pertoltic do kostelíčka jezdíme každý rok, před kostelem voní čaj a svařáček, štrůdl i guláš a v kostele je tak útulno a těsno, že si tu člověk připadá opravdu jako doma v obýváku. Rodiny s dětmi – samé známé tváře, radostné očekávání, úsměvy, pohupování v rytmu písní, přidávání se k našemu zpěvu, občas dojatá slzička v očích – to vše patří do zdejšího prostoru a k místní tradici. Bez Zpěvandulí prostě stromek u kostela nerozsvítí a advent není….
A po přesunu do Velkého Grunova podobný program – v naplněném krásném kostelíku se Sixtinskou madonou na oltáři (tedy s její kopií) nás očekávalo mnoho natěšených posluchačů – i pro ně znamenáme počátek adventu. I pro ně jsme zpívaly koledy, roráty a vánoční písně i ty lidové od Vlčínské s chutí a radostí – podobně jako jinde. A zde nám to šlo snad ještě líp než v Pertolticích, dobře jsme se slyšely, byly jsme sladěné, uvolněné, pozorné, jak říká Regí – šly jsme na ruku… I zdejší lidé se k nám připojovali ve známých koledách. I tady jsme zahlédly slzy dojetí. Mezi posluchači seděla naše bývalá členka Evička, a když ji Regí vyzvala, aby si s námi zazpívala, hned šla a bylo vidět, že jí to udělalo velkou radost. Škoda, že jí práce nedovolí dál s námi zpívat…
Po koncertu přišel za Reginou jeden pán a s velkým uznáním jí pravil, že „Koncert nebyl krásný, ani nádherný, byl takový, že na to nejsou slova!“ A byl dojatý a leskly se mu oči. Taková pochvala zahřeje na duši.
Po koncertu jsme každá dostala originální dárek – keramický svícen s voňavou svíčkou – to abychom si o Vánocích připomněly jejich koncert s nádhernou atmosférou. Já si ho tedy určitě pamatovat budu!