27.-29.01.2023 Soustředění sboru - Janovice

Po devatenácti letech existence našeho sboru jsme se poprvé domluvili na výjezdním třídenním soustředění. Blanička dojednala a zařídila pobyt v Janovicích v Podještědí na Ranči u Štěpána a byl to skvělý víkend. Jestli každá hodina smíchu prodlužuje život o jeden den, tak jsme nyní kandidáty na stoleté ...!

Den první – pátek: Letošní leden byl nadprůměrně teplý, pořádně mrznout začalo až tento týden. Na hlavních silnících sucho, jen ty vesnické komunikace namrzlé! A tak se ten zledovatělý kopec s nepříliš zřetelně vyznačenou odbočkou k Ranči stal „hororem“…  Nejsme většinou tak skvělé řidičky a na ledě už vůbec ne. Ještě že přijel i náš Kamil, který pomohl dvěma autům vyjet  - i tak jsme dvě auta pomáhaly tlačit….

Ubytování skvělé, zařízení nové, čisté, moderní – paráda! Bylo jasné, že až na ten příjezd nás čeká mimořádně pěkný víkend.  Po večeři a malém odpočinku jsme se pustili do práce ve složení: 4 první, 4 druhé a 4 třetí hlasy + Kamil. Regí si připravila seznam písní, které budeme zpívat, něco jsme již měli rozpracováno, ale taky bylo několik novinek. Hlavní práce nás čekala samozřejmě v sobotu, ale zpívání bylo bezvadné již v pátek.

Den druhý – sobota: Po snídani (co kdo přivezl) a po důkladném rozezpívání jsme začali nejdříve ve společné zkoušce starší písně, které jsme již znali, potom následovala dělená zkouška s nácvikem nových skladeb. Občas jsme nevěřili svým očím ani uším, co máme zpívat – ty chromatické postupy a mimotonální skoky jsou fakt těžké!! Ale když se potom dají hlasy dohromady a jeden podepírá druhého, když se rozposloucháme a zvykneme si na harmonii, když se napojíme na sebe – i nemožné se stane možným a ono to zní!!

Čas plynul jako voda v horské bystřině a místo svačiny jsme si dali rovnou oběd (švédský stůl ze všeho, co bylo) a pauzu s procházkou po okolí. Vypravili jsme se ke skalnímu kostelíčku a k poustevnám – k příbytkům ve skalách, kde prý žili poustevníci. Příjemně provětraní a odpočinutí jsme se opět vrhli do práce. Opět dělenka, opět společné zpívání a intuitivní hledání, co s kterou skladbou, jak ji uchopit, jaký výraz jí dát, čím ji doprovodit, jak pracovat s dynamikou, pohybem, … prostě společná práce – a to je u nás to nejlepší. Každá nápad se počítá, vše je přijímáno jako možnost, žádné direktivní nařízení „shora“ a vybíráme ten nejlepší nápad ze všech.

Po večeři další neotřelý nápad – obnovit v naší kronice „medailonky členů“. Naposledy o sobě pod svou fotku napsal každý vlastnoručně pár řádků před několika – spíš mnoha lety. Někteří členové již odešli, máme řadu nových a ti svůj medailonek nemají. Při pročítání našich starých kronik nás napadlo, že by se ta tradice měla obnovit. A tak jsme dali dohromady 17 otázek a po večeři psali odpovědi. Někteří hned, někdo si otázky vzal domů, aby odpovědi napsal v klidu. Až se vrátíme, budeme si předávat kroniku a každý si v ní doplní svou stránku. Myslíme si, že málo sborů má takové úžasné památky – kroniky.

Den třetí – neděle: Ve 12 hodin jsme měli opustit penzion, ale domluvili jsme se, že ještě dopoledne od 9 do 11 h budeme zpívat. Pak skočíme společně na úklid a ten bude rychle hotov. Regí chtěla zopakovat vše, co jsme se naučili – to jsme stihli do 10.30 h. Překvapivě se nám zpívalo velmi dobře i ta obtížná místa v Klobouku, i v Dženy a Sam roma, nádherně vyšlo i Amaibu. Poslední půlhodinka byla „dárková“ – zpívalo se podle přání. Nevíme, čím to bylo, ale asi tím propojením, nasloucháním a možná secvičením - vše vyšlo ÚŹASNĚ. Zpívali se skladby, které nováčci neznali, které jsme nezpívali již několik let a přesto citlivě, s dynamikou, podle Regininy ruky. I kdyby se nám na soustředění vydařila jen ta poslední půlhodinka, naplnilo by celé soustředění svůj cíl – obdarovat se šťastným prožitkem, předávat kladné emoce, dělat si radost.

Na soustředění jsme pracovali na 13ti písních a prozpívali asi 10 hodin,  to je těžké i pro Zpěvandule, ale bylo to krásných 10 hodin, emotivních, plných radosti, smíchu a štěstí. Je opravdu nádherné, že ani po devatenácti letech netrpíme syndromem vyhoření, nudou a stereotypem. Máme krásné neotřelé písničky, žádné „muzikálové perly“, pracujeme i s úpravami lidových písní, hrajeme si s tempem, dynamikou a výrazem.  

Regí, díky za nápady a za všechnu práci s námi!  Blani, díky za organizaci!  Zpěvandule, díky za společné prožitky!!!          

Z bezprostředních reakcí:

 …. bylo to tak emotivní, doma stále objímám celou rodinu a jsem stále naměkko. Mám vás všechny moc ráda a bylo to neuvěřitelně krásné ….

… díky všem za nevšední víkend, byl nabíjecí, spontánní, srdečný … prostě báječný. Nezapomenutelná poslední půlhodinka plněných přání ….

… Já děkuji za smích i za slzy, jsem nesmírně vděčná, že můžu být vaší součástí… Díky!

... Děkuji moc za krásné chvíle a zážitky. Jsem ráda, že vás mám!

... Je mi moc hezky na duši a to krásno si budu hýčkat jako vzácnost. Mám takový pocit, že Zpěvandule měly Vánoce od 27. do 29.1. Tolik dárků jsme dostali! Ani vánoční stromeček k tomu nebyl potřeba.  …. Kéž v nás to křehké a neuchopitelné zůstane co nejdéle!

… Já také děkuji. Po dlouhé době jsem vypnula naplno!

…Všem velikánské díky! Regí, jsi báječná muzikantka i žena. Děkuji ti, že ti smím jít chvíli po tvém boku. Díky vám – nám všem, protože toto je společná tvorba, hudební i lidská. A tato se fakt povedla!