Soustředění „Za humny“   (Hradčany 4.-6.10.2024)

Penzion „U Kutnarů“, krásně nově zrekonstruovaná budova přímo na hrázi Hradčanského rybníka, se stala místem našeho letošního podzimního třídenního soustředění. Od pátečního odpoledne do nedělního poledne jsme pracovali na nových písních či oprašovali starší repertoár a užívali si zpívání a společné chvíle.

Hned po příjezdu a ubytování jsme si upravili velikou společenskou místnost podle našich potřeb, rozložili nástroje a stojany na noty, v kuchyňce vybalili švédský stůl se všemi dobrotami, co každý přinesl (jednoznačně nejvíce zabodovala Jaruška se svým medovým koláčem a smaženými slanými palačinkami, moc nám chutnal i fazolkový salát od maminky Regíny, pomazánky a koláče od Kačky i další mňamky od všech ostatních) a mohli jsme začít se zpíváním. Protože nás je letos méně kvůli prázdninovým úrazům a rodinným povinnostem – bylo nás jen 11, moc jsme uvítali posily – přijela naše kamarádka z LeMaJi Markétka a na pátek ještě bývalá členka Jíťa! Za pomoc v prvním hlasu jsme byli opravdu vděční. A v sobotu se na nás přijela podívat i Blanička.

Hned v pátek po rozezpívání s oblíbeným „drbáním“ jsme rozpracovali 8 skladeb a do neděle jich bylo včetně tleskačky „Bum-čik“ celkem 19! To je hodně!! Využili jsme čas na 100%, o přestávkách jsme ani nebyli na procházce, jednak bylo ošklivě, zima a pršelo, a taky jsme se začali více chystat na „multifunkčnost“ všech členů. I ti, kteří hodně doprovázejí písně, občas chybí a potom je problém je rychle nahradit. Takže za Kamila se připravovali náhradníci na buben (Heluš), kytaru (Míla), za Blaničku na flétnu (Kristýnka), zvonkohry, metalofon a všechny rytmické nástroje zkoušel každý, kdo je zvládl. A ono to šlo!

Nápaditého tvoření, kreativity, ale i legrace a smíchu jsme si užili spoustu, pár nezapomenutelných momentů jsem si zapsala:

… Musíte to zpívat, jako když mažete nožem máslo a ne, jako když jedete na traktoru! ^- A jela jsi někdy na traktoru?

… (Stojí hruška) Tam projevujete příliš velkou radost z trefy do tónu, prosím, ne tolik! (…vršek se jí zelená)

… Per Crucem: Holky, kdo se chytil? My! Jo, a že to nevím…??

… Bylo to pěkný, ale teď tam zazpívejte to, co tam má být!

… (Confitemini domino): Regí vykládala, co v tom obsahu je, co tam cítí a co by tam mělo být, Máťa si povzdechne: No jo, ale to se mi tam všechno nevejde…

… Holky, tam máte to „hoří“! Vlastně ne, „Ovčáky“…

… S nahrávkou na mobil –Takže my tu zpíváme úplně zbytečně!

… „I am sailing“, známá skladba v nádherné úpravě, když jsme ji poprvé zdařile dozpívali až do konce, tak jsme ji vlastně nedozpívali, protože v posledních tónech nás dusily slzy v očích…

… V sobotu jsme poslali zvukový pozdrav Miládce a Gábině – ukázku „Nastal přeradostný čas“, které jsme dali pracovní název „Santa jede“.

… během nácviku nové hebrejské písně „Bashana“ jsme si uvědomila, že ji znám, byla mi hodně povědomá, jen jsem si nemohla vzpomenout odkud. Postupně jsem si však vzpomněla:

-Já to znám, to zpívala kdysi Pilarka!

-Nesmysl. Ta že by zpívala hebrejskou píseň?

-Ona to zpívala česky.

-To není možné, to se pleteš!

-Nepletu, jmenovalo se to … „Zmýlená neplatí“.

-Zkuste to někdo najít na You tube….  Fakt, ona má pravdu! Je to duet s Matuškou z roku 1973.

-Tehdy většina z vás ještě nebyla na světě, já si to pamatuji, mě už bylo 15 let…

V neděli jsme přezpívali všechno, co jsme se během soustředění naučili a před rozloučením jsme si poděkovali – Regí nám a my jí. Za to, že si pomáháme, že se podporujeme, že jsme vstřícní, že se nehádáme, za nápady a elán, za práci, která je za námi vidět, prostě za to, že jsme! Už 20 let…